Ostyšnost je přirozená, ale není věčná
Když dospělý člověk uslyší slovo “hra”, často se mu vybaví dětské aktivity, které už dávno překonal. Jenže to není pravda — hraní her není jen pro děti. Je to způsob, jak se vrátit ke své přirozené kreativitě a odpadnout si stres, kterým jsme zahlceni.
Problém není v tom, že bychom hry nepotřebovali. Problém je v tom, že jsme si jako dospělí vypěstovali nepochopitelný pocit viny z toho, když se chceme bavit. Někde cestou jsme se naučili, že zábava je pro děti, a že by nás měl zajímat pouze “vážný” obsah.
Realita je jiná. Vědci zjistili, že hry a zábava zlepšují kognitivní funkce, snižují krevní tlak a posilují sociální vazby. Jenže když se postavíte do kruhu lidí, kteří si hrají hru, a vy se bojíte připojit — to je chyba. Nejde o to, že by hra byla dětská. Jde o to, že vám chybí permission si ji vychutnat.
“Ostyšnost je vlastně strach z toho, co si o nás myslí ostatní. Ale ve skutečnosti se všichni stejně soustředí sami na sebe.”
— Martina Svobodová
Tři hlavní důvody, proč se bojíme hrát
Ostyšnost při hraní her má obvykle tři původce. První je strach z výsměchu. Když se necháte do hry zatáhnout, zranitelní jste. Všichni vás vidí. Když uděláte chybu, všichni si ji všimnou. To je nepříjemné, když jste zvyklí mít kontrolu.
Druhý důvod je pocit, že “už na to nejste připravení”. Hrály jste to snad před 20 lety, a teď se zdá komplikované. Bojíte se, že budete pomalí nebo se nebudete moci soustředit. Takže raději stojíte stranou.
Třetí — a je to nejčastější — je prostě zvyk. Rok co rok se vám nabízí, vy řeknete “ne, děkuju”, a najednou je to normální, že hry nejsou pro vás. Ale to není pravda. Zvyk se dá změnit.
Začněte zde: Tři kroky k překonání ostychu
Začněte sami nebo s jedním přítelem
Nemusíte se hned zřítit do velkého kruhu lidí. Vezměte si domů jednoduchou hru a zahrajte si ji s jedním člověkem, kterého si opravdu vážíte. Bez publika. Bez odsuzování. Jen vás dva a pravidla.
Vyberte si hru, která se vám líbí
Nemusíte hrát to, co chtějí ostatní. Máte rádi karty? Deskové hry? Vědomostní kvízy? Vyberte si hru, která vás skutečně zajímá. Když se vám aktivita líbí, ostyšnost se zmenší sama od sebe.
Připravte si “výmluvu” pro úniku
Když víte, že se můžete kdykoli jít na toaletu nebo si pro vodu, je to psychologicky jednodušší se vrhnout do hry. Nemáte pocit, že jste uvězněni. To stačí — vědět, že máte možnost.
Praktické techniky, které fungují
Když se rozhodete, že si chcete hrát, není to o tom, že byste měli být nějak zvláštní nebo odvážní. Prostě potřebujete několik praktických triků.
První je “skryté zapojení”. Místo aby jste se okamžitě vrhli do aktivní role, můžete zůstat trochu stranou a sledovat. Podívejte se, jak ostatní hrají. Učte se z nich. Po 10-15 minutách si obvykle uvědomíte, že to není strašidelné a že byste si to mohli zkusit.
Druhá technika je “humor jako štít”. Když se chybujete nebo se bojíte, můžete na to reagovat s humorem. Ne se sebezničujícím vtipm, ale se zdravým smíchem. To vám pomůže relaxovat a ostatním ukazuje, že jste v pohodě.
Třetí je jednoduše “ignorovat vnitřní hlas”. Ten vnitřní hlas, který vám říká “budeš se zesměšňovat”? Ten obvykle lže. Ve skutečnosti si nikdo nic nepamatuje. Za deset minut jsou všichni soustředěni na svou vlastní hru, ne na to, jak vypadáte vy.
Důležitá poznámka
Tento článek je čistě informační a vzdělávací. Pokud máte závažné psychické problémy nebo klinickou anxietu, která vám brání v normálním fungování, doporučujeme vám poradit si s profesionálním psychologem nebo terapeautem. Hry a zábava mohou být skvělým doplňkem, ale nejsou náhradou za odbornou péči.
Jak si vytvořit “bezpečné prostředí” pro hru
Ostyšnost se zmenšuje, když víte, že jste v bezpečí. To neznamená fyzické bezpečí — znamená to, že víte, že vás nikdo nebude soudit. Že chyby jsou normální. Že je v pořádku se smát.
Když sami organizujete hru, můžete si vytvořit přesně takové prostředí. Pozvěte lidi, kterým věříte. Dejte jim najevo, že cílem není vyhrát, ale užít si čas spolu. To je zásadní. Jakmile se všichni shodnou, že jde o zábavu, ne o soutěž, ostyšnost se rozpustí.
Pomáhá také, když máte něco dobrého k pití nebo jídlu. Zvláštní, ale když si člověk sníží energii na aktivitu (hru) a zvýší ji na sociální aspekt (posezení), všechno se změní. Náhle nejde o to, jak hrajete, ale o to, že jste spolu.
Závěr: Vaše ostyšnost není vaše budoucnost
Ostyšnost při hraní her se nedá “vyléčit” přes noc. To by bylo hezké, ale tak to nefunguje. Místo toho se jedná o postupný proces — o tom, že si jednu hru zahrajete, pak další, a pak zjistíte, že to vlastně není tak strašné.
Klíč je v tom, že si na to budete pamatovat. Že si řeknete “Jo, zkusím si tu hru zahrát” a že se pak podíváte na sebe a řeknete si “Hele, to jsem zvládnul!” To je všechno, co potřebujete. Jeden úspěch. Pak je druhý jednodušší. A pak si ani neuvědomíte, že se už už bojíte.
Hravost není něco, co se musíte znovu učit. Už ji máte. Je tam, zabalená hluboko uvnitř, pod všemi těmi roky, kdy jste si mysleli, že dospělí se nemají bavit. Jen ji musíte vypustit ven. A my vám s tím rádi pomůžeme.
Zjistěte více o našich kurzech
